PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Od vydání poslední řadovky indie rockerů THREE MILE PILOT uplynuly už dva roky, ale je to jako bych tu desku našel včera. Pramálo se změnilo na našem důvěrném soužití a pokaždé, když si jí (často) pouštím, ve mě vyvolává úplně ty samé hřejivé pocity a čas se v jejím případě nádherně zastavil. Nezastavili se její tvůrci a letošní léto o sobě dali vědět pětiskladbovým EP.
Naprosto uchvácen neutuchajícím šarmem zmiňované „The Inevitable Past Is The Future Forgotten” jsem ani nějaké pokračovaní zvlášť neočekával a aktuální kotouček „Maps“ k mojí velké radosti předvedl, že skladatelské směrovaní Američanů zůstává i nadále velmi blízké tomu, které si mě před dvěma lety zcela bezelstně přivlastnilo. Ačkoliv se bavíme o necelých dvaceti minutách muziky, tak i teď se podařilo docílit příjemně ležerní atmosféry, jež s chutí absorbována sluchovody vytváří útulně rozjímavé nálady. Po zvukové a hudební stránce se trojice nevzdaluje daleko od kurzu nastoleném předchůcem a o „Maps“ se skutečně dá hovořit, jako o jeho velmi povedené nástavbě.
Kolekci příhodně otevírá nejpopovější z pětice „Long Way Up“. Skladba by musela se ctí obstát i na vlnách nějakého odvážnějšího rádia. Přestože se rozhodně nejedná o žádnou přiblble návykovou rozhoďnožku, nelze jí upřít silný hitový potenciál zajištěný postupnými gradacemi lehtavého břinkotu kytar, odvážně odhalené hloubky basovky a samplů, protkanými lehce zapamatovatelným refrénem, k němuž nás donáší půvabně citovaný text přinášející napětí vtipu, u kterého ovšem není vyslovena hlavní myšlenka. Píseň připomíná přesně ten den blbec, kdy musíte všude pospíchat a při tom všem minutově (ne)naplánováném shonu se vám, ostřílenému uživateli podzemní dráhy přihodí, že si doběhnete a nastoupíte do metra jedoucího opačným směrem.
Pokračuje se zamyšlenou „Wires“ opět s pomalou kolébavou, nevlezlou melodií, unášenou na eleganci basovky, s kytarou v pozadí občas protkanou samplovými linkami nebo něžnými tóny piána. Na drát se netlačí, přesto ozon zhoustne a posmutní především kvůli slovům působivě donášeným v pěveckém duetu a vybízejícím k uskutečnění věcí, ke kterým už dlouho hledáme odvahu. Uprostřed této minivýpravy, v možná nejsilnější položce „This Escape“, najdeme odevzdanou recitaci jistého stavu beznaděje, houpající se na kombinaci uchvacujících, nekomplikovaných rifů obou strunných nástrojů a navíc dokrašlovanou přesnými údery bicích.
Předposlední kompozice nabízí jednoduché rockové uvolnění v rychlejším tempu, se všemi cnostmi vyjmenovanými výše, lišící se pouze britpopově vyprodukovaným a nic neřešícím refrénem, ale v tomto případě vivat (polo)citoslovcům.
„Identify his factors
I see that ways you´re far away from home
Identify his factors
I wish I flown you to another zone”
(„Birdy“)
THREE MILE PILOT s vámi rozmlouvají a pokud se jim umíte a chcete naslouchat, dostanete mnohem více než pouhou hudbu. Dostáváte schovaný kousek sebe sama.
Výborný indie-rock s hlubším podtextem.
8,5 / 10
Zach Smith
- basa, zpěv
Pall Jenkins
- kytara, zpěv
Tom Zinser
- bicí
1. Long Way Up
2. Wires
3. This Escape
4. Blu
5. Birdy
Maps (EP) (2012)
The Inevitable Past Is The Future Forgotten (2010)
Another Desert, Another Sea (1997)
Chief Assassin To the Sinister (1993)
Nà Vuccà Dò Lupù (1991)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Temporary Residence
Stopáž: 19:30
Produkce: THREE MILE PILOT, Kris Poulin
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.